Zaniklé objekty
Železniční most
Ocelový železniční most byl součástí železniční trati Křimov - Reitzenhain, po které od 23.8.1875 až do 9.5.1948 jezdily vlaky.Od padesátých let dvacátého století tato trať již nebyla využívána a dne 12.10.1972 byla zrušena.V roce 1987 došlo k odstřelu mostu, který se po prvém odstřelu pouze otřásl a zůstal důstojně stát. Nakonec se střílelo třikrát a teprve poté se most zřítil k zemi.Krajní opěry si můžeme prohlédnout dodnes. ( zdroj www.trat137.unas..cz )
Reportáž o zaniklé trati Křimov - Reitzenhain:
https://tv.idnes.cz/technika/zanikle-trate-9-krimov-reitzenhain.V180628_190923_iglobe_vrja
Historie zaniklé trati Křimov - Reitzenhain :
Vše o historii zaniklé trati se dozvíte na těchto webových stránkách :
http://www.zeleznice.vanovi.net/historie/historie.html
Pamětní kniha staničního úřadu :
Zaniklý pivovar
Pivovar se v Hoře Svatého Šebestiána traduje od druhé poloviny 16. století. Poloha města v blízkosti německé hranice jeho obyvatelům sice skýtala řadu výhod, v době války však toto strategické místo obzvláště strádalo průchody vojsk nebo pomocných sborů. Katastrofální dopad na chod města a jeho obyvatel měla 7 letá prusko- rakouská válka v letech 1756 – 1763, po které se ovšem město na dlouhou dobu klidu nedočkalo. Opakované vpády vojsk za napoleonských válek přinesly kromě ekonomického úpadku i úbytek obyvatelstva z důvodu fyzického strádání. S městem neměly slitování ani přírodní živly, které jej pravidelně postihovaly v první polovině 19. století. V roce 1854 pak zuboženému městu zasadil další ránu velký požár, který zlikvidoval většinu městských domů včetně kostela, školy a starého pivovaru. Až počátkem 70. let se město probouzí ke svému životu díky rozmachu průmyslu v podkrušnohoří a překotnému rozvoji obchodu. Město je postupně opraveno a obnoven je i požárem poničený pivovar, jehož výstav k roku 1873 uvádí Bernat na 3164 věder (cca 1800 hl). Nebývalý rozvoj města na konci 19. století pak podpořilo zahájení těžby rašeliny a založení košíkářské školy. Klidná léta neměla bohužel dlouhého trvání, první problémy se objevily v roce 1910 – díky útlumu obchodu spojeným s aktivitami na německé straně hranic. Krátké období prosperity skončilo, což se nepochybně podepsalo na provozu pivovaru. Ten ještě kolem roku 1900 kulminuje s výrobou kolem 3000 hl, ale ke konci prvního desetiletí činí jeho výstav zhruba polovinu. Důvod lze hledat i ve skutečnosti, že město pivovar provozovalo v nájmu a často se střídající nájemci nejevili ochotu k modernizaci provozu. Největší pohroma měla ovšem teprve přijít – 1. světová válka. Té se již pivovar nedočkal, byl uzavřen ještě před jejím vypuknutím a jeho osud jakoby předznamenal nadcházející válečnou zkázu.
Zveřejněný exemplář pochází z vrcholného období pivovaru kolem r. 1900. ( zdroj www.stare-lahve.cz)
Muzeum rašeliny
Pokusná stanice rašelinářská byla v roce 1897 založena na Hoře Sv. Šebestiána Hansem Schreiberem (* 25. 12. 1859 Volary, + 8. 1. 1936 Český Krumlov). Tam byla za jeho přispění budována i poměrně velká sbírka literatury, herbářů a trojrozměrných předmětů, vázajících se k oboru rašelinářství. Po jeho odchodu do důchodu pokračoval v této činnosti vedoucí stanice J. Dittrich.
Osud sbírek z Muzea rašeliniště v Hoře Svatého Šebestiána :
- většina sbírkového materiálu byla v červnu roku 1945 tehdejším vedoucím říšské výzkumné stanice J. Dittrichem převezena (dle jeho slov na trakaři) přes hranice do obce Marienberg v Sasku. Tam ještě před oficiálním odsunem J. Dittrich odešel.
- zbytky uložené v muzeu (budova potom sloužila jako sklad) byly tehdejšími Rašelinovými závody České Budějovice, těžebním závodem na Hoře Sv. Šebestiána předány Výzkumné stanici rašelinářské v Hnojníku. Odtud po jejím zrušení přemístěny do Výzkumné stanice rašelinářské v Borkovicích. Po ukončení její činnosti do rašelinářského kabinetu VÚMOP Praha, jejich současný osud je neznámý
- zbytky sbírky obsahovaly několik výtisků souhrnů průzkumu rašelinišť v okresech s převahou německého obyvatelstva (tj. v gesci německého odboru zemědělské rady), provedených H. Schreiberem a J. Dittrichem, sbírku originálních obrázkových tiskových štočků publikací stanice, pracovní mapové materiály, jeden kompletní herbář především třídy Sphagnopsida, záznamy měření z výzkumných ploch provozovaných stanicí.
Kdo byl Hans Schreiber ?
HANS SCHREIBER
Narodil se na Štědrý den 24. prosince 1859 ve Volarech. Matka Justina, rozená Baierová a otec Thomas Schreiber, který obchodoval se lnem, vychovali ze svého dítěte snad vůbec nejslavnějšího syna "šumavských Tyrol", jak se rodné obci také říkalo. On sám byl pro téma své záliby a badatelské práce, kterou byly mokřiny a slatě ve veškeré své nekonečné mnohotvárnosti, záhy po sousedsku přezdíván "Moormandl", totiž "močálový mužík". Vystudoval nejprve nižší gymnázium v Prachaticích, pak německé státní gymnázium a reálku v Budějovicích, následovala studia botaniky, geologie, fyziky a půdní kultury v Praze a Vídni. Učil na několika středních školách, než od roku 1895 až do svého odchodu do penze nepřetržitě působil jako ředitel zimní rolnické školy ve Stodu (Staab) u Plzně. Procestoval snad celou střední a severní Evropu za účelem zevrubného popisu snad všech typů slatí, které tam lze najít a prozkoumat. Roku 1899 založil v krušnohorské Hoře svatého Šebestiána (Sebastiansberg) první rakouský ústav pro výzkum rašelinišť a také muzeum jim věnované. Nikdy nezapomněl na rodnou Šumavu a stal se vlastním zakladatelem hornoplánského Šumavského muzea, otevřeného v roce 1923. Horní Planá i Volary ho ostatně jmenovaly svým čestným občanem a on se po sedmdesátce roku 1930 přestěhoval do Českého Krumlova. Tam čtyři roky nato zemřela jeho věrná sestra Marie, která mu po 34 let vedla staromládeneckou domácnost. Dlouho ji nepřežil. Vydechl naposledy 8. ledna 1936 a dva dny poté po převozu z Krumlova spočinulo jeho tělo na hřbitově v rodných Volarech.
Pomníček Hanse Schreibera v Hoře Svatého Šebestiána :
pravděpodobné místo pomníčku na mapě (356.62 kB)
Vojenské objekty
Pohraniční rota 2/V v letech 01.04.1948 - 01.01.1951
- nadřízené velitelství Pohraniční prapor V
- 01.04.1948-01.01.1951 VÚ 7884 Hora Sv. Šebestiána
1. protiletadlový raketový oddíl v letech 01.09.1962 - DD.MM.1985
-nadřízené velitelství 01.09.1962-01.09.1969 185. protiletadlová raketová brigáda
01.09.1969-DD.MM.1985 185. protiletadlový raketový pluk
-01.09.1962-DD.MM.1985 VÚ 5048 Hora sv. Šebestiána
3. rota mobilních prostředků 23. spojovacího praporu DD.MM.1985-DD.MM.RRRR
- nadřízené velitelství 01.10.1981-DD.MM.RRRR 23. spojovací prapor
Objekt B: kasárna, autopark:
50°30'47.552"N, 13°16'45.802"E
Objekt C: palebné postavení:
50°30'48.687"N, 13°16'32.761"E
Zdroj : Vývoj SNB (252.57 kB)
https://www.valka.cz/Hora-Svateho-Sebestiana-t57377
Dobové fotografie z PVOS VÚ 4453 - Hora Svatého Šebestiána, kde byla umístěna PŠ.
6. rPS Hora Sv. Šebestiána
6. rota 1. praporu 3. bPS v obci Hora Svatého Šebestiána (Karlovarská brigáda).
Budova roty se nacházela v severní části obce. Do současnosti se z roty nedochovalo nic, objekt byl v rámci sanace starých a nevyužívaných objektů zbořen a jeho sutiny odvezeny.
Okres: Chomutov
GPS: 50°30'43.602"N, 13°14'55.059"E
Někde v těchto místech stávala rota
Zdroj: vojensko.cz
Ortofotomapa z roku 1953
Bílé kolečko je dnešní vysílač.
Červené kolečka jsou betonové patky.
Žluté kolečko je asi radar Freya.
Zelená kolečka jsou zbytky polozemnic.
Zdroj:vrtulnik.cz
Zaniklé mlýny v okolí obce Nová Ves
Na Prunéřovském potoku mezi Novou Vsí a Celnou, stávali původně mlýny tři. Mlýn-pilu v Celné nepočítaje. Horní Farský mlýn, prostřední Toberův a dolní beze jména. I když na některých novějších mapách je označen jako Matějkovna. Zatímco Farský a Toberův už nestojí a nezůstali do dnešních dnů ani katastry (uváděny jako lesní pozemek), dolní mlýn je často střídavě označován nesprávně jmény obou již zaniklých.
Farský mlýn (Pfaffermühle)
Ruiny Farského mlýna leží v lese cca 400m od doporučeného parkování. Cestou možná narazíte na zbytky kapličky, ale bez znalosti souradnic se zbytky špatně hledají. Na místě nalezneme něco pobořených zdí a při troše fantazie i zbytky vodního náhonu.
Toberuv mlýn (Tobermühle)
Zbytky mlýna leží přímo u cesty - opět jen ruiny zbořených zdí.
Matějkovna
Tento mlýn dříve sloužil jako pila. Nyní je to rekreační objekt a tudíž soukromý pozemek. V areálu stavby je však krásně vidět konstrukce pily, která byla poháněna vodou. Nyní slouží k ohřevu vody :-)
Zaniklé mlýny v okolí obce Hora svatého Šebestiána
-
Matzmühle ( Kleine Stadt Mühle )
-
Gerbrův mlýn ( Gerbermühle )
-
Oehlmühle
-
Kermerův mlýn ( Kermermühle )
-
Stadt Mühle
Objekt vlevo od silnice z Reitzenhainu do Hory Sv. Šebestiána
